Vyberte stránku

Parlament v prosinci 2019 schválila novelu zákona o státní sociální podpoře. Tou se zvyšuje částka rodičovského příspěvku ze stávajících 220.000 Kč na 300.000 Kč. Zvýšený příspěvek mohou čerpat všichni budoucí rodiče. Týká se i rodičů současných, jejichž nejmladší dítě ještě nemá 4 roky a rodiče k 1. lednu 2020 dosavadních 220 tisíc ještě nevyčerpali. Jednu skupinu ale návrh opomíjí. Jde o rodiče, jejichž nejmladší dítě také ještě nemá 4 roky, ale částku 220 tisíc již vyčerpali. Těmto rodičům novela rodičovskou nenavyšuje. Je takový zákon spravedlivý? Jinými slovy, není protiústavní?

Novela vylučuje z nároku na rodičovskou část rodičů

Samotný návrh zákona je jednoduchý. Výše rodičovské se mění z 220.000 Kč na 300.000 Kč. Přechodná ustanovení nicméně stanoví, že rodičům, kteří pečují o dítě do 4 let věku, ale již dočerpali celkovou částku rodičovského příspěvku, navýšení nenáleží. Jedná se o rodiče dětí narozených v letech 2016 a 2017, kteří si zvolili nějakou formu zrychleného čerpání rodičovské. Nečerpali ji po menších částkách (minimum není stanoveno, zpravidla kolem 4.500 Kč měsíčně), ale po částkách větších (až 32.640Kč měsíčně).

Po vyčerpání celé rodičovské se takoví rodiče zpravidla vracejí do zaměstnání, případně zůstávají na rodičovské dovolené. Tu lze využívat nezávisle na pobírání rodičovského příspěvku.

Jeden příklad pro ilustraci:

Panu Novákovi se v lednu 2017 narodila dcera Jana. Pan Novák plánoval zůstat co nejdéle na rodičovské dovolené, aby jeho malá dcera prožila nejcitlivější období svého života v péči rodiče. Čerpání 220 tisíc korun rodičovské si tedy rozložil tak, aby ho po malých, ale pravidelných částkách dostával až do Janiných 4. narozenin. Pan Novák bude moci po 1. lednu 2020 čerpat částku 80.000 Kč, o kterou má být rodičovský příspěvek navýšen.

Paní Kučerové se v lednu 2017 narodil syn Matěj. Paní Kučerová měla stejné plány jako pan Novák, její manžel ale onemocněl. To přineslo výpadek v rodinných příjmech. Aby ho kompenzovala, po dobu manželovi nemoci čerpala příspěvek zrychleně a 220.000 tak vyčerpala už v lednu 2019. Stejně jako pan Novák zůstává s dítětem na rodičovské dovolené, příspěvek už ale nedostává. Na částku 80.000 Kč, o kterou bude příspěvek navýšen od ledna 2020, nemá nárok.

Listina zaručuje rovnost v právech

Právo na rodičovský příspěvek je naplněním základního sociálního práva, které plyne z čl. 32 odst. 5 Listiny základních práv a svobod:Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu.” Zákonodárce je oprávněn do velké míry upravovat toto právo zákonem, je ale limitován dalšími ustanoveními ústavního pořádku.

Podstatný je v tomto případě především článek 1 Listiny. Ten říká, že lidé jsou si rovni v právech – zakazuje tedy diskriminaci. Přitom zde máme dvě téměř stejné skupiny rodičů, mezi kterými není téměř žádný rozdíl. Jejich děti mohou být narozeny i ve stejný den. Jediným odlišovacím kritériem je to, jak rychle rodiče příspěvek čerpali. A přece jedni od státu dostanou 300.000 Kč a druzí 220.000 Kč. Právo na pomoc od státu požívají ve velmi odlišné míře. Je taková nerovnost, potažmo diskriminace, přípustná?

Ústavní soud již v minulosti několikrát řekl, že rovnost práv není absolutním, nepřekročitelným principem. Za určitých podmínek zákon může jednu skupinu zvýhodňovat před jinou. Musí pro to ale existovat objektivní a rozumné důvody (legitimní cíl) a způsob řešení musí být danému cíli přiměřený (Srov. ÚS ČSFR, 1992, R 11: „Je věcí státu, aby v zájmu zabezpečení svých funkcí rozhodl, že určité skupině poskytne méně výhod jako jiné. Ani ten však nemůže postupovat libovolně.”).

Má diskriminace části rodičů legitimní cíl?

Důvodová zpráva motivaci zákonodárce pro přiznání rodičovské jen části rodičů neuvádí. Z mediálních prohlášení předkladatelky zákona, Ministryně práce a sociálních věcí, však vyplývá, že původně usilovala o paušální navýšení rodičovského příspěvku pro všechny rodiče dětí, které před rokem 2020 nedosáhly 4 let věku. Z důvodu finanční náročnosti však bylo nakonec údajně zvolen kompromis, kdy příspěvek byl navýšen jen části rodičů. Za cíl zákonodárce při stanovení omezení je tedy nutno považovat ušetření prostředků státního rozpočtu. Tato úspora je přitom jednorázová – v dalších letech už podobná situace nenastane.

Proč ale byla zvýhodněna právě skupina rodičů, kteří původní příspěvek nevyčerpali, před skupinou rodičů, kteří jej již vyčerpali? Vykazují tyto skupiny rodičů nějaké znaky, na jejichž základě by bylo žádoucí je zvýhodnit, resp. znevýhodnit?
První skupina rodičů jsou rodiče stále pobírající rodičovskou. Slovy zákona jsou to rodiče, kteří po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečují o dítě. Druhá skupina rodičů rodičovskou již nepobírá. Jak bylo uvedeno výše, mohou být již zaměstnáni a dítě mít ve školce či jeslích. Stejně tak ale mohou být nadále v domácnosti a stále celodenně pečovat o dítě.  Obě skupiny se tedy prolínají a jednu nelze od druhé odlišit jinak než právě na základě kritéria vyčerpání rodičovského příspěvku. To lze považovat za kritérium objektivní, ale pro nedostatek odůvodnění jen stěží rozumné.

Je zjevné, že zákonodárce preferoval jednu skupinu občanů před jinou arbitrárně, bez hlubšího důvodu a legitimního cíle. Lze dovozovat, že šlo o pouhou jeho libovůli. Bylo to nejjednoduší řešení, které zvolil, aniž by se zabýval dopady řešení z hlediska rovnosti práv. Z hlediska jeho cíle se přitom jistě daly zvolit přístupy jiné. Účinnost zákona mohla být odložena v čase nebo mohla být výše rodičovského příspěvku navyšována postupně. V obou případech by bylo dosaženo cíle, tedy zamezení přílišným jednorázovým rozpočtovým dopadům, a zároveň by nebyl porušen princip rovnosti.

Lze uzavřít, že zákon je v rozporu s principem rovnosti ve vztahu k sociálnímu právu na pomoc od státu v rodičovství. Tento rozpor nelze ospravedlnit pro dostatek legitimního cíle. Návrh zákona v části omezující rodičovský příspěvek jen na část rodičů je tedy nutno považovat za protiústavní.

Návrh porušuje princip předvídatelnosti práva

Porušením rovnosti v právech výčet zásadních nedostatků novely nekončí. V její neprospěch hovoří i první z ustanovení Ústavy. To praví, že Česká republika je právní stát. Z této jednoduché věty lze přitom dovodit mnoho principů, které je třeba vzít v úvahu, posuzujeme-li ústavnost zákona: v tomto případě je klíčovým princip předvídatelnosti práva.

Ten je podle Ústavního soudu jedním ze základních kamenů právního státu. Měl by zajišťovat, aby si každý mohl své záležitosti spravovat a plánovat s důvěrou ve stabilitu právního řádu a v předvídatelnost a rozumnost jeho změn. „Jestliže tedy někdo jedná v důvěře v nějaký zákon, nemá být v této své důvěře zklamán,” judikoval již dříve Ústavní soud.

Při předchozí novele téhož zákona, kterou se rodičovská zvyšovala pro rodiče dvojčat a vícerčat, bylo navýšení přiznáno oběma skupinám rodičů . Právo na ni měli jak ti, kteří příspěvek ještě nevyčerpali, tak ti, kteří tak učinili. Současní dotčení rodiče, když si volili rychlejší čerpání rodičovské, jistě jednali v důvěře, že pokud se bude příspěvek zvedat, bude se spravedlivě zvedat všem.

Rodiče jistě neočekávali, že za volbu rychlejšího čerpání budou trestáni. To se však přesně stalo – právě kvůli němu a z žádného jiného důvodu jim byl nárok na navýšenou rodičovskou odepřen. Pokud by informaci o tomto budoucím trestu měli k dispozici v době, kdy se rozhodovali, pravděpodobně by se velká část z nich rozhodla pro jiný způsob čerpání.

Je nutno konstatovat, že důvěra rodičů, vyloučených ze zvýšené rodičovksé, byla zklamána. Princip předvídatelnosti práva byl porušen, a to bez jakéhokoli rozumného opodstatnění. Návrh zákona je i z tohoto důvodu protiústavní.

Novela rodičovské je protiústavní

Ať už to budou poslanci a senátoři nebo konkrétní rodič, dříve nebo později se jistě najde stěžovatel, který Ústavnímu soudu zrušení protiústavních částí zákona navrhne. Lze předpokládat, že Ústavní soud takovému návrhu vyhoví.

Ondřej Strava, advokát