Vyberte stránku

Příspěvek, který jsem přednesl na konfrence Kritické stavy v porodnictví 2018. Prezentace k příspěvku je k nahlédnutí zde.

Vážené dámy, vážení pánové,

děkuji za příležitost vystoupit na tomto fóru. Zároveň se vám omlouvám, že zde vyslechnete mne, nelékaře a právníka, namísto pana doktora Kantora, primáře olomoucké neonatologie. Tomu účast znemožnily jeho povinnosti senátora Parlamentu ČR a nově také předsedy výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu.

Spolu s panem doktorem Kantorem a zástupkyněmi tří spolků porodních asistentek jsme v průběhu tohoto roku pracovali na návrhu zákona o české komoře porodních asistentek. Tento návrh bych vám z pověření pana doktora rád představil a také jej uvedl, jak napovídá název našeho příspěvku, do kontextu práva na volbu místa porodu.

Cílem zákona je především vnést řád tam, kde dnes do jisté míry panují rozpory, neurčitost a nejistota. Mám na mysli oblast poskytování porodní péče porodními asistentkami. Jsme přesvědčeni, že tato oblast potřebuje vzhledem ke své specifičnosti jasné standardy a jasné kompetence k jejich uplatňování. Respekt k takovým standardům bude nejlépe zajištěn, když jejich hlavním tvůrcem budou samy porodní asistentky.  Proto zákon počítá s ustavením organizace s povinným členstvím, podobné České lékařské komoře. Ta by porodním asistentkám umožnila sjednotit své názory a účinně je prosazovat dovnitř i navenek, a to včetně kárné pravomoci a možnosti ovlivňovat legislativní proces či kolektivně vyjednávat.

Doufáme, že konečným důsledkem tohoto pohybu budou jejich silnější kompetence, autonomie u fyziologicky probíhajících porodů, ale zároveň přesně vymezené postupy a s nimi související zvýšená odpovědnost. Věříme, že tímto krokem zároveň uvolníme ruce lékařům, především porodníkům, a dáme jim více prostoru uplatnit svou specializaci tam, kde je jí nejvíce potřeba, tedy při ochraně zdraví a života u porodů s podezřením na patologii.

Cílem zákona určitě primárně není zabývat se domácími porody. Ve vztahu k právu na volbu místa porodu si však dovolím říci toliko. Můj předřečník zde zdůraznil, že domácí porody ve srovnání s porody nemocničními nejsou bezpečné, tedy že je při nich ohroženo právo dítěte na zdraví. Jak víme, u některých rodičů přesto nad tímto rizikem převažují obavy z chyb, které se více či méně často v českém porodnictví objevují. Obávají se například nátlaku na využívání medikace i při fyziologickém porodu či vyvíjení tlaku na rychlý průběh porodu a s tím související vysoké procento sekcí. Ať jsou tyto obavy oprávněné či nikoli, je skutečností, že malý, ale nikoli zanedbatelný počet rodičů domácí prostředí jako místo porodu svého dítěte nakonec zvolí i při vědomí zmíněných rizik. Je tomu tak i proto, že jinou alternativu jim český systém nenabízí. Mohou si vybrat porodnici, ve které budou rodit? Spíše ano, má-li porodnice volnou kapacitu. Mohou se informovaně rozhodnout, ve které porodnici rodit? Obtížně, české zdravotnictví není příliš ochotné ke zveřejňování dat o kvalitě poskytované péče. Mohou si vybrat jiné zařízení než porodnici? Nikoli, porodní domy u nás zřizovat nelze, centra porodních asistentek žádná v provozu nejsou. Za této situace mají alternativu jedinou, a to domácí porod, v lepším případě se soukromou porodní asistentkou, která však bude zdravotní péči poskytovat v rozporu s právními předpisy, v horším případě zcela bez zdravotnické asistence.

Máme zde tedy stav, kdy právo na volbu místa porodu je do značné míry omezeno. Evropský soud pro lidská práva nicméně říká: toto není porušením základního lidského práva na soukromí. Je na uvážení státu, jakou politiku v této oblasti zaujme. Zároveň apeluje na Českou republiku, aby plnému dodržování práv žen v porodnicích věnovala pozornost.

Na tomto místě bych rád připomenul aktuální rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví. Středočeský krajský úřad nedávno porušil dlouhou panující status quo, kdy porodním asistentkám za asistenci u domácích porodů nebyly udělovány pokuty, i když to zákon umožňuje. Udělil porodní asistentce pokutu 120.000 Kč. Ministerstvo zdravotnictví nicméně vyhovělo jejímu odvolání a uvedlo, že nebylo prokázáno, zda poskytovala služby porodní asistentky či odbornou první pomoc. Poskytování první pomoci asistentkou přitom dle něj není přestupkem ani při plánovaném domácím porodu. Dle mého názoru tím Ministerstvo otevřelo Pandořinu skříňku. Jelikož rozdíl mezi první pomocí a úkony porodní péče je těžké odlišovat a prokazovat, do budoucna nejspíš nebude vůbec možné asistentky za poskytování služeb u domácího porodu vůbec pokutovat. Tyto služby tak budou de facto legalizované.

Do této situace vstupuje pan senátor Kantor a nabízí dílčí řešení. Poskytnout podporu stavovské organizace nemocničním porodním asistentkám k dalšímu zlepšování jejich péče tak, aby méně rodičů inklinovalo porodu v domácím prostředí a volili porod nemocniční. Za stejným účelem posílit odpovědnost soukromých porodních asistentek, aby se porodnice nemusely obávat uzavírat s nimi smlouvy. Dát porodním asistentkám, které o to stojí, větší vyjednávací sílu k prosazování jiných typů porodních zařízení, ve kterých by požívaly větší nezávislosti spojené ovšem s větší odpovědností, tedy především center porodních asistentek v porodnicích. Ty by měly pojmout další velkou část klientek, které by jinak volily domácí porod. A do třetice, a zde se s panem profesorem Pařízkem rozcházíme, umožnit, aby porod dětí, jejichž rodiče si přese všechno uvedené porod v domácím prostředí zvolí, mohl probíhat za doprovodu porodní asistentky, ale porodní asistentky zkušené, atestované, vedené jasnými metodikami a kárně odpovědné.

Na závěr doplním, že zákon byl v tuhle chvíli předložen ke konzultaci ministerstvu zdravotnictví. Byl ustaven přípravný výbor komory, který se chystá na projednání zákona s ministrem. Rád bych vás jménem pana senátora požádal, pokud k tomu bude ve vašich odborných rozpravách příležitost, abyste návrhu zákona věnovali pozornost a případně mu vyslovili podporu. Děkuji.