Vyberte stránku

High Court of Justice

Rozvod a následný nelítostný boj o dítě. Smutný, ale často se opakující příběh. Jak si mají soudy poradit tam, kdy se nemůžou shodnout rodiče? Jeden anglický soud nedávno vydal rozsudek, který by i našim soudům mohl být v mnohém vzorem. V čem je tento rozsudek ve věci péče o dítě rozvedenými rodiči tak neobvyklý? Není to několikastránkové právnické ptydepe, se kterým se u nás můžeme často setkat. Je naopak vtěleno do upřímného dopisu adresovaného přímo mladíkovi. Je to krásná ukázka toho, jak soudy mohou odůvodňovat svá rozhodnutí tak, aby jim jejich příjemci, tedy lidé, nikoli pouze poddruh advokáti, mohli rozumět.

Anglický originál naleznete zde, překlad níže.

 


 

Sp. zn. MA17P00163

SOUD PRO RODINNÉ VĚCI 

26. července 20117

Projednal

CTIHODNÝ SOUDCE PAN PETER JACKSON
____________________

Mezi:

Otcem

– navrhovatel –

a

matkou a otčímem

a

mladistvým

– odpůrci- 

____________________

Otec osobně bez zastoupení
Matka a otčím osobně bez zastoupení
Mladistvý zastoupen svým advokátem

Věc: Dopis mladistvému
____________________

HTML VERZE ROZSUDKU
____________________

Ochranná známka koruny ©

Soudce pan Peter Jackson:

  1. V červenci jsem vyslechl případ soukromého práva ve věci budoucnosti čtrnáctiletého chlapce. Budu mu říkat Sam, i když to není jeho pravé jméno. Žije se svou matkou a otčímem a s otcem se pravidelně vídá. Jeho otec se s ním chtěl přestěhovat do jedné skandinávské země a chlapec prohlásil, že chce jet. Jsa způsobilý zařizovat si vlastní záležitosti, spojil se Sam se svým advokátem a záležitost se dostala až k Vrchnímu soudu. Žádost původně podal Sam svým jménem. Po průvodních sporech návrh převzal otec.
  1. Bylo otázkou, zda by Sam měl vypovídat přímo při jednání soudu. Chtěl to udělat a jeho otec ho v tom podporoval, ale jeho matka a otčím a zkušená úřednice orgánu ochrany dětí nesouhlasili. Měli za to, že bych ho měl vyslechnout v soukromí, což jsem byl ochoten učinit. Nakonec jsem rozhodl, že Sam podá krátké prohlášení na začátku jednání, ale že nebude žádným ze svých rodičů přímo tázán. Namísto toho každý z nich připravil pět otázek, které jsem mu položil sám poté, co mu jeho advokát položil úvodních pět dotazů. Tímto způsobem jeho výpověď zabrala méně než půl hodiny a nebyl terčem přímého výslechu žádného ze svých rodičů. Sam byl spokojený, že dostal prostor projevit svůj názor a že tak mohl učinit před zraky svých rodičů. Po skončení své výpovědi opustil soud a jel na zbytek týdne na školní výlet, jak si přál. Poté, co odjel, jsem vyslechl i rodiče a úřednici úřadu pro ochranu dětí.
  1. Na konci jednání jsem vydal své rozhodnutí ve formě dopisu Samovi. Ten jsem přečetl jeho rodičům a dal jeho právníkovi, aby mu jej předal a probral ho s ním, až se vrátí z výletu. Sam přijal rozhodnutí se zjevnou vyrovnaností.
  1. Kdybych vydal obvyklý rozsudek, zveřejnil bych ho v online sbírce rozhodnutí v souladu se svou běžnou praxí. Zeptal jsem se proto stran řízení, zda by dopis s pozměněnými osobními údaji měl být zveřejněn stejným způsobem. Reakce Sama, jeho matky, otčíma a úřednice orgánu pro ochranu dětí byla, že by měl být zveřejněn. V kontrastu s tím otec proti jakémukoli zveřejnění vehementně protestoval. Svůj nesouhlas ale nepodložil žádnými rozumnými důvody. Proto dopis níže zveřejňuji.

PJ / 26. Července 2017

Picture 1

Ctihodný soudce pan Peter Jackson

13. července 2017

Milý Same,

bylo mi potěšením se s Tebou v pondělí setkat a doufám, že na táboře tenhle týden šlo vše dobře.

Tento případ je o Tobě a Tvé budoucnosti. Rozsudek Ti píši ve formě dopisu. Je určen Tobě i Tvým rodičům.

Když se případ, jako je tento, dostane před soud, musí soudce užít práva tak, jak stojí v zákoně o dětech z roku 1989, a zvláště v § 1. Možná ses na něj už díval, ale pokud si ho vygooglíš, uvidíš, že při svém rozhodování beru ohled především na Tvé blaho – je důležitější než cokoli jiného. Pokud se podíváš na § 1 odst. 3, je tam také výčet skutečností, které musím zvážit, abych měl jistotu, že je vše vzato v úvahu.

Informace, které mám, pochází z různých zdrojů. Jsou to dokumenty z léta starých řízení, které se Tě týkaly. Další podklady jsou z letošního řízení, především Tvá vlastní prohlášení, prohlášení Tvé mámy a Paula, prohlášení Tvého táty, a zprávy Gemmy, která je úřednicí orgánu pro ochranu dětí. Pak jsou zde výpovědi, které každý z vás učinil u soudu. Všechno uvedené jsem vzal v potaz.

Když jsem byl jmenován soudcem, složil jsem slib, který skládá každý soudce, že budu právo vykládat způsobem, který bude ke všem spravedlivý. Někteří lidé říkají, že to či ono rozhodnutí spravedlivé není. Obvykle to ale znamená, že se jim rozhodnutí nelíbí. Ti, kterým se rozhodnutí líbí, obvykle neříkají, že je nespravedlivé. V tomto případě Tvůj otec hlasitě prohlašuje, že úřednice orgánu pro ochranu dětí je zaujatá proti otcům. V průběhu řízení vyšlo najevo, že otec nemá moc důvěry ani ve mě. Má právo na svůj názor, ale můžu Ti říct, že jsem u Gemmy nezpozoroval žádné známky zaujatosti. Právě naopak, zdálo se mi, že o Tobě a Tvé situaci přemýšlela velmi pečlivě a že využila svých profesních zkušeností z mnoha, mnoha rodinných případů, aby dosáhla závěru o tom, co upřímně považuje za nejlepší.

Rozhodnutí, která mám přijmout, jsou tato:

(1) Měl by ses odstěhovat do Skandinávie a žít tam?

(2) Měl by ses stát tamním občanem?

(3) Dokud ty i všichni Tví rodiče žijete v Anglii, měl bys trávit více času se svým tátou?

(4) Pokud Tvůj táta odjede do Skandinávie a Ty zůstaneš tady, jak často bys ho měl vídat?

  1. Tady jsou hlavní skutečnosti, které beru v potaz. Řekl jsi mi, že už dlouho chceš žít ve Skandinávii a že si dokážeš představit, že bys tam žil se Tvým tátou. Pokud by se to nestalo, chceš znovu zkusit režim týden u mámy, týden u táty. Kdysi to fungovalo a užíval sis to. Cítíš, že Ti Tvůj otec více pomáhá se vzděláváním. Pokud pojede do Skandinávie bez Tebe, budeš nesmírně nešťastný. Tvá máma a Paul jsou velmi proti tomu, aby ses s tátou vídal častěji.
  1. Věřím, že Tvé city jsou takové, že všechny členy své rodiny velmi miluješ, stejně jako oni milují Tebe. Fakt, že Tví rodiče spolu nesouhlasí, je pro Tebe přirozeně velmi stresující, a pro ně jistě taky. Gemma to viděla, když se s Tebou setkala, a já také, když jsi krátce vypovídal. Když se rodiče rozejdou, obvykle se dokážou dohodnout na tom nejlepším uspořádání pro své děti. Pokud nemohou, je zde soud jako poslední možnost. Ve Tvém případě bohužel probíhají soudní spory už od té doby, co Ti byl jeden rok: 2004, 2005, 2006, 2009, 2010 – a nyní v roce 2017 znovu. To ukazuje, jak obtížné je pro Tvé rodiče dosahovat dohod. Je to nezvyklé, ale vyrostl jsi v tom. Nebezpečným však je, že si na to zvykneš.
  1. Udělal na mě velký dojem způsob, jakým jsi vypovídal. Jsi ve věku, kdy pro mě Tvé názory nesou velkou váhu. Zvažoval jsem je ve světle Tvého chápání, proč jsou věci tak, jak jsou. Nemyslím si, že by kdokoli v Tvém věku a ve Tvé situaci jí mohl rozumět lépe než ty, ale zároveň by nemohl ani plně rozumět vlivům, pod kterými jsi, a účinkům, které na Tebe mají.
  1. Tví rodiče mají velmi odlišné osobnosti. Na tom není nic špatného, odlišnost lidí je jednou z radostí života. Jeden z Tvých domovů je poměrně obyčejný, druhý velmi neobyčejný. Na tom taky není nic špatného. Co mi dělá starosti, je tohle. Vidím, že Tvá matka a Paul jsou spokojení s životem, který vedou, ale nezdá se mi, že by to tak měl i Tvůj otec. Je to člověk několika význačných vlastností. Když je v klidu, je šarmantní a inteligentní. Pod tím ale vidím někoho, kdo je ustaraný, nešťastný. Nedosáhl v životě svých cílů – samozřejmě kromě toho, že má Tebe. Kvůli stylu své osobnosti a lásce, kterou k němu cítíš, má na Tebe velký vliv. Všichni otcové ovlivňují své syny, ale Tvůj otec v tom jde o dost dál. Je mi zřejmé, že pokud by byl šťastný se současným uspořádáním, byl bys pravděpodobně šťastný taky. Protože však není, ani Ty nejsi.
  1. Což mě přivádí k odpovědi na otázku, zda nápad na tohle řízení pochází od Tebe či od Tvého otce. Můj názor je, že jsi řízení vyvolal hlavně jako způsob, jak ukázat Tvému tátovi, jako moc ho miluješ. Vzniklo hlavně proto, abys vyhověl jeho potřebám, nikoli svým. Viděl jsem, jak sebestředně se chová, dokonce i v soudní síni. Jak dělá vše proto, aby každý viděl, jak málo úcty má pro kohokoli, kdo s ním nesouhlasí. Dokonce i pro mě jako soudce bylo obtížné zastavit ho v urážení ostatních svědků. Jeho matka zjevně považuje jeho chování za velmi obtěžující. Tak obtěžující, že se vyhýbá kontaktu s ním, jak jen je to možné. Myslím, že si ještě neuvědomuješ, jaký vliv na Tebe Tvůj otec má. Vede Tě to k tomu stranit mu a chválit ho, kdykoli to jde. Pro svou matku totéž neděláš. Čím to je? Je to tím, že cítíš, že on to potřebuje a ona ne? A také, můžu se mýlit, ale když jsi podával výpověď, vůbec jsem neměl dojem, že svou budoucnost vidíš ve Skandinávii. Měl jsem naopak dojem, že plníš svou povinnost ke svému tátovi, zatímco se snažíš nebýt příliš nefér ke své mámě. Ale stejně jsi cítil potřebu podpořit tátu kdykoli jsi mohl. Vidím za tím nátlak. Respektuji Tvá stanoviska, ale nemůžu je vzít za bernou minci, protože si myslím, že jsou významně utvářené Tvou oddaností tátovi.
  1. A není to jen tohle. Myslím, že Tvůj otec ztratil v některých ohledech ponětí o tom, co je pro Tebe nejlepší. Řekl mi, že necítí vůbec žádnou odpovědnost za stav vztahu mezi ním a Tvou matkou. Ani mě nepřesvědčil o svém rozhodnutí emigrovat i bez Tebe (což poprvé zmínil v květnu), a proč by chtěl něco, co by Ti zřetelně způsobilo tolik neštěstí. V pondělí mi řekl, že by jel i sám na 95%. Ve středu mi řekl, že si je 100% jistý. Dnes, ve čtvrtek, řekl, že si je jistý na 99,9997%, ale ve své závěrečné řeči před chvílí řekl „pokud odjedu do Skandinávie…“, než opravil „pokud“ na „až“. Obávám se, že můj závěr je takový, že ať už to ví nebo ne, Tvůj otec má manipulativní stránku. Nevěřím, že má opravdu ponětí, zda pojede do Skandinávie či nikoli, a nemám ho tedy ani já. Rozumím tomu, že pro něj osobně může být Skandinávie přitažlivá, ale nevěřím, že pro něj bude snadné přestat se s Tebou vídat. Moc doufám, že ve Tvém zájmu zůstane v Anglii, i když to jeho samotného bude něco stát.
  1. Same, podle všeho si v tuhle chvíli vedeš v životě dobře. Máš svou školu, své přátele, svou hudbu a dva domovy. V Anglii jsi žil celý život. Jsou zde všichni Tví přátelé i rodina. Musím zvážit dopad jakýchkoli změn v nynějším uspořádání a jakoukoli újmu, která by z nich mohla vzejít. V každém případě je obvyklé, že pokud se rodiče nemohou dohodnout o stěhování do zahraničí, žádající rodič musí prokázat, že má alespoň realistický plán. Tento plán pak může být srovnán s jinými plány, aby se ukázalo, který je nejlepší. To zde nebylo možné. Jistě si pamatuješ, že při slyšení v květnu jsem Tvému otci velmi jasně sdělil, že pokud chce vážně navrhovat stěhování do Skandinávie, musí dát soudu patřičné informace. O tom, kde budeš bydlet, kam budeš chodit do školy, odkud budete brát peníze a jak bude zajištěno, abys byl v kontaktu se svou rodinou a přáteli v Anglii. V průběhu řízení však Tvůj otec žádné takové informace neposkytl. Stěhování do Skandinávie popsal jako dobrodružství a řekl, že jakmile mu dá soud zelenou, všechno zařídí. To rozhodně nestačí. Za 30 let, co dělám rodinné právo, jsem se nesetkal s rodičem, který by si myslel, že to stačí. Ani žádný soud by to v žádném případě nepřijal. To znamená, že nemám vůbec žádnou důvěru v to, že by stěhování do Skandinávie fungovalo. Tvůj táta si myslí, že by si tam zařídil dobrý život a dobrou práci, ale já nevidím nic, co by tomu nasvědčovalo – o bydlení, školách a práci nezjišťoval vůbec nic. Nemluvíš tamním jazykem a nebyl jsi tam od té doby, co Ti bylo 5. Dokonce ani Tvůj táta tam nebyl víc než 10 let. Také pochybuji o jeho schopnosti zajistit Ti bezpečný domov a rozumný životní standard, pokud bys žil pouze s ním. Mám obavy, jaké by to pro Tebe bylo, pokud by věci začaly pokulhávat. Myslím, že by Ti to zpočátku přišlo vzrušující, ale až by se věci usadily, mohl by ses stát smutným a izolovaným. Také si nemyslím, že je pro Tebe dobré být se svým otcem 24 hodin denně 7 dní v týdnu. V některých ohledech by rozšířil Tvůj pohled na svět, ale v mnoha jiných by ho zúžil. Zastává velmi silné názory a věřím, že potřebuje (možná upřímně a aniž by si to uvědomoval), abys upadl do jeho způsobu přemýšlení. Také si myslím, že by bylo velmi škodlivé, abys žil tak daleko od Tvé mámy, od malého Edwarda (který Tě také potřebuje) a od Paula.
  1. Silně se tedy přikláním k tomu, abys dokončil školu tady. Pokud budeš chtít odejít do Skandinávie, až odmaturuješ, bude Ti už 18 a budeš dospělý – bude to na Tobě. Do té doby souhlasím s Gemmou, a Tvou mámou a Paulem, že bys měl co nejvíc využít možností, které Ti nabízí život tady. Ačkoli Tvůj táta není nadšený z Tvé školy, většina dětí v zemi by dala hodně za to, aby měly životní příležitosti, které máš Ty. Nepotřebuješ více příležitostí nebo změn, ale spíše co nejvíce využít to, co už máš.
  1. Jelikož nebudeš žít ve Skandinávii, nemyslím, že by bylo ve Tvém zájmu, aby ses tam v tuhle chvíli ucházel o občanství. Souhlasím s Gemmou, že by Tě to rozptylovalo. Pokud se tak rozhodneš, až Ti bude 18, bude to v pořádku a dobře.
  1. Pečlivě jsem přemýšlel o Tvé žádosti trávit více času s Tvým otcem. Obávám se, že nápad střídat týden u něj/týden u mámy by byl katastrofální. Mohlo to s jistými obtížemi fungovat, dokud jsi byl na základní škole. Teď ale Tvému rozvoji nepomůže dělit svůj čas mezi dvě domácnosti s tak odlišným životním stylem. Závěrem, ne bez jistého váhání, a jen pokud se Tvůj otec rozhodne zůstat žít v Anglii, využiju některých návrhů, které doporučuje Gemma. Dá Ti to trochu více času s Tvým tátou, a více volnosti při cestě do školy a zpět. Jistě Tě nepřekvapí, že Tvůj táta mi sdělil, že jakýkoli výsledek jako tenhle je pro něj a pro Tebe naprosto nepřijatelný. Můžu Ti navrhnout, ať použiješ vlastní hlavu a nenecháš jeho názory zastínit ty Tvé?
  1. Řízení tohoto druhu musí skončit. Pro všechny byla mimořádně stresující. Tohle je už pátý spor, který se o Tebe vede, a pokud se nepřihodí nic výjimečného, měl by být i poslední.

Činím tedy tato rozhodnutí:

  1. Odmítám návrh Tvého táty, aby Tě vzal do Skandinávie a abys tam žádal o občanství.
  2. Se svým tátou budeš mít týden prázdnin v druhé půlce srpna tohoto roku, u něj doma pokud se on a Tvá matka nedohodnou, že to bude jinde.
  3. Nařídím Tvému otci, aby napsal Tvé matce nejpozději 1. září a sdělil jí, zda se bude stěhovat do Skandinávie či nikoli a pokud ano, tak kdy.
  4. Pokud napíše, že se bude stěhovat (nebo neodpoví vůbec), před odjezdem Tě bude moci vídat jako doposud, tedy každý druhý víkend od pátečního večera do nedělního večera. Jakmile se odstěhuje, kontakt (osobně nebo po telefonu/Skype atd.) bude dle dohody mezi Tvými rodiči.
  5. Pokud Tvůj otec napíše Tvé matce, že se nebude stěhovat, setkávání bude následující: Od začátku září, každý druhý víkend od pátku přímo od skončení školy do pondělí do začátku školy. Nedodržel jsem Gemmin návrh přesně, protože si myslím, že by pro Tebe bylo těžší chodit z jedné domácnosti do druhé každý týden. Myslím, že bude lepší, když to budeš dělat jednou za dva týdny a změna bude pozvolná.
  6. Vydám příkaz dle § 91 odst. 14 zákona o dětech, aby k soudu nemohly být připuštěny žádné další Tebe se týkající návrhy podané kýmkoli včetně Tebe, aniž by je předem odsouhlasil příslušný rodinný soudce. Tenhle příkaz bude účinný až do 1. září 2019, tedy do tvých GCSE zkoušek. Nemyslím si, že by musel být platný déle. Soud dá souhlas vždy, pokud někdo podá rozumný návrh, ale dává to soudu jistou kontrolu, než začne jakékoli nové řízení.

Same, uvědomuju si, že tohle rozhodnutí není takové, jaké jsi říkal, že si přeješ, abych vydal. Jsem si ale jistý, že je pro Tebe v dlouhém běhu to správné. Ať už si o něm každý z Tvých rodičů bude myslet cokoli, doufám, že budou mít dost důstojnosti na to, aby Tě nepřesvědčovali o svých názorech a nechali Tě udělat si na věci vlastní názor. Vím, že jak budeš stárnout, budeš to dělat čím dál víc, a doufám, že jednou porozumíš tomu, proč jsem takto rozhodl. Přeju Ti do budoucna samé úspěchy. Pokud budeš chtít na tento dopis odpovědět, jsem si jist, že Tvůj advokát zajistí, aby se ke mně Tvá odpověď dostala.

Závěrem Ti chci říct, že Tvůj táta i já jsme s potěšením zjistili, že oba milujeme film „Můj bratranec Vinny“, ačkoli je to u každého z nás z jiných důvodů. On ho zmínil jako příklad justičního omylu, zatímco já si ho pamatuji jako film s vůbec nejlepšími soudními scénami ze všech filmů, a protože na závěr v něm přece jen spravedlnost zvítězila.

S pozdravem

Soudce Peter Jackson