Shrnutí: o zákonnosti opatření, kterými jsou mateřské školy uzavřeny, lze sice důvodně pochybovat, dokud však nebudou zrušeny soudem, jsou opatřeními platnými. V případě jejich porušení hrozí postih správní, občanskoprávní i trestněprávní, a to jak provozovatelům mateřských škol, tak rodičům dětí.
K otázce, zda je aktuální nouzový stav platný
O zákonnosti vyhlášení nouzového stavu existují důvodné pochybnosti (především ohledně opakovaného vyhlášení nouzového stavu bez souhlasu Sněmovny a dostatečného odůvodnění). Tuto otázku však může autoritativně rozhodnout pouze Ústavní soud, a i ten se k této své pravomoci staví zdrženlivě.
Obecné soudy nemají pravomoc tuto skutečnost samostatně posuzovat. Na tom, zda zákonnost nouzového stavu mohou posuzovat v souvislosti s posuzováním zákonnosti konkrétních opatření, není shoda. Rozsudek Městského soudu v Praze v rozsudku č.j. 17 A 126/2020 ze dne 23.2.2021, nařizující obnovení výuky na Gymnáziu na Zatlance, je ojedinělým názorem jednoho z mnoha soudů. Již krátce po jeho vydání Nejvyšší správní soud předběžným opatřením pozastavil jeho výkon. V obdobné věci posuzované Krajským soudem v Ostravě rozhodl soud opačně než soud pražský, obnovení výuky tedy nenařídil pro nedostatek své pravomoci posuzovat zákonnost vyhlášení nouzového stavu.
Závěr: I když nouzový stav může trpět vadami, dokud o jeho zrušení nerozhodne Ústavní soud, Poslanecká sněmovna či vláda, je třeba jej považovat za platný.
K otázce, zda je platné krizové opatření, kterým se uzavírají mateřské školy
Příslušné usnesení vlády také patrně trpí vadami. Krizový zákon, na jehož základě je usnesení vydáno, zavření škol výslovně neumožňuje. Vláda tento nedostatek obchází tím, že zakazuje přítomnost ve školách:
„Vláda omezuje… 5. provoz mateřských škol podle školského zákona, a to tak, že se zakazuje osobní přítomnost dětí na předškolním vzdělávání v mateřské škole…“
Zmocnění v krizovém zákoně tak vláda nejspíše nezákonně rozšiřuje.
Důvodné mohou také být pochybnosti o tom, zda je opatření ústavně souladným zásahem do základních práv. Základní práva, včetně práva na vzdělání, totiž omezit lze, např. ve prospěch práva na zdraví. Takový zásah ale musí být přiměřený, ať už svým důvodem, zvoleným řešením či rozsahem.
I pokud by opatření do základních práv zasahovalo nepřiměřeně, nebo jeho vydáním překročila vláda svou pravomoc, stále platí, že posoudit jeho zákonnost, případně jej zrušit může pouze soud, resp. Ústavní soud. Dokud ke zrušení opatření nedojde, je potřeba jej považovat za platné a počítat s tím, že v případě jeho porušení mohou být uloženy sankce, viz dále.
Závěr: Krizové opatření je do jeho zrušení soudem platné a za jeho porušení mohou být uloženy sankce.
K otázce, zda je zákaz uložen mateřské škole či dětem
I když opatření není formulováno zcela jednoznačně (což je jeho další vadou), je z gramatického výkladu seznatelné, že omezení je uloženo mateřským školám, a nikoli přímo dětem. Opatření říká, že se omezuje provoz mateřských škol. Zákaz osobní přítomnosti je již jen upřesněním, jaký způsobem se mateřské školy omezují.
Závěr: Osobou z opatření povinnou je provozovatel mateřské školy.
Jaké hrozí sankce
Porušením zákazu se rušitel může dopustit přestupku (správního deliktu), trestného činu nebo občanskoprávního deliktu.
Co se přestupků týče, je v krizovém zákoně mezera a právnickým osobám (spolkům, ústavům, s.r.o.) nelze pokutu za porušení tohoto opatření uložit. Správní orgány se snaží tento nedostatek obejít tak, že pokutu ukládají přímo fyzickým osobám, tedy např. řediteli školy. Takový výklad může u soudu obstát jen stěží, předpokládá to ale, že se bude dotčený bránit ve správním soudnictví.
Mnohem závažnější je v případě porušení opatření hrozba postihu prostředky práva trestního. Trestní zákoník zná trestný čin šíření nakažlivé lidské nemoci. K naplnění jeho skutkové podstaty postačí zvýšení nebezpečí rozšíření nakažlivé nemoci u lidí. To přitom nemusí být způsobeno úmyslně, ale postačí zavinění nedbalostní. Domnívám se, že provozování mateřské školy během epidemie přes výslovný zákaz skutkovou podstatu tohoto trestného činu naplňuje. Domnívám se také, že pachatelem může být také rodič, který dítě k prezenční výuce v takovém zařízení předá.
Spáchání tohoto trestného činu během nouzového stavu přitom může být trestáno až 8 lety vězení.
Případné občanskoprávní odpovědnost školky pak může spočívat např. v povinnosti nahradit újmu na zdraví způsobené jiné osobě v důsledku nákazy virem, ale třeba i úrazu, ke kterému došlo během výuky ve školce během doby, kdy měla být zavřená.
Závěr: Provozovatel mateřské školy je při porušení zákazu vystaven především trestní a občanskoprávní odpovědnosti. Trestní odpovědnost hrozí i rodičům.
Jak se proti opatřením bránit
Formálně správným postupem při nesouhlasu s opatřeními je zásahová žaloba podaná k příslušnému správnímu soudu a aktivity občanské angažovanosti (petice, demonstrace, apod.)
Pro pořádek zmiňuji také ústavně zaručená práva na občanskou neposlušnost a právo na odpor, které jsou ovšem možnostmi krajními, při jejichž využití je opět nutno počítat s případnou odpovědností.