Vyberte stránku

Co říká právo na to, když člověk zabije, aby sám přežil? Nejslavnější případ, který se vraždě v krajní nouzi věnuje, je bezesporu případ lodi Mignonette.

Bouře

Píše se rok 1884. Jachta Mignonette vyplouvá ze Southamptonu do Sydney na plavbu, která má trvat něco kolem šesti měsíců. Nakonec je o dost kratší. Severozápadně od mysu Dobré Naděje loď spláchne vlna tak silná, že čtyřem členům posádky nezbyde, než se narychlo evakuovat v lehkém záchranném člunu. Počasí se záhy uklidní, ale námořníci musejí odrážet žraloky. Záchrana je v nedohlednu a s sebou mají všehovšudy 2 plechovky tuřínu.

Pít mořskou vodu

Tuřín jim spolu s želvou, kterou se jim podařilo ulovit, vydržel asi deset dní. Pak už zůstal jen hlad a žízeň. Pít slanou mořskou vodu znamenalo téměř jistou smrt. Nejmladší člen posádky, lodní sluha Robert Parker, přesto neodolal a v důsledku propadl těžké nemoci.

Vražda v krajní nouzi

Hlad je nejlepší kuchař

Po několika dalších dnech bez vyhlídky na záchranu bylo rozhodnuto. Aby zbývající námořníci přežili, urychlili odchod umírajícího Parkera na věčnost a jeho ostatky postupně snědli a vypili. Díky tomu vydrželi několik dalších dní, na jejichž konci čekala spása. Na obzoru spatřili stěžeň s plachtami.

(Ne)slavný návrat

Po návratu do Anglie námořníci nic nezapírali. Svůj příběh popsali tak, jak se stal. Věřili, že jednali v krajní nouzi a že jsou chráněni zvykovým právem. Veřejnost je přijala jako hrdiny. Avšak tehdejší orgány činné v trestním řízení už pro ně tolik pochopení neměly. Všechny tři přeživší námořníky, Dudleyho, Stephense a Brookse, vzaly do vazby pro podezření z vraždy. Brookse záhy obvinění zprostily, aby jako svědek obžaloby pomohl své dva souputníky usvědčit. Dudley a Stephens byli mezitím propuštěni na kauci.

Na hraně zákona

Důkazní situace byla u soudu poměrně jasná. Obhájce Dudleyho a Stephense hájil především s poukazem na to, že neměli jinou možnost. Pokud by Parkera nezabili a nesnědli, zemřeli by všichni. Obětovali jeden život, aby zachránili zbývající tři. Jejich jednání bylo činem holé nezbytnosti, slovy českého trestního práva krajní nouze. Bohužel pro souzené kanibaly však tehdejší anglické právo krajní nouzi neuznávalo. Nezbytnost jednání obžalovaných chápalo jen jako případnou polehčující okolnost, důvod pro udělení nižšího trestu.

Trest smrti

Aby neztratila tvář, britská spravedlnost si nakonec poradila šalamounsky. Dudley a Stephens byli za vraždu sluhy Parkera odsouzeni k trestu smrti. Už v okamžiku vynesení rozsudku však panovalo očekávání, že vše dopadne jinak. A bylo tomu skutečně tak – netrvalo dlouho a odsouzencům byla udělena milost Její Výsosti. Jejich trest byl zkrácen na půl roku vězení.

Bůh má černý smysl pro humor

Skutečný Robert Parker se stal potravou svých druhů v roce 1868. Jeho příběh zaznamenal legendární spisovatel Edgar Allen Poe v Příběhu Arthura Gordona Pyma. Ten popisuje ztroskotání lodi Nantucket a následné zabití a snězení jistého námořníka jménem Robert Parker. Je nicméně poněkud zvláštní, že kniha vyšla již v roce 1838.

Čeští kanibalové na severním pólu

Vzpomínka na děsivé dilema trosečníků z Mignonette pronikla i do díla českého génia Járy Cimrmana. Vzpomeňme arktickou výpravu profesora Mac Donalda a jeho asistenta poručíka Berana, který byl málem sněden českými polárníky. “Já osobně ho budu jíst jen s krajním odporem. Je to krajan.” pronáší Cimrman ústy pomocného učitele Václava Poustky a nenápadně tak právnické fajnšmekry odkazuje na institut krajní nouze.

Krajní nouze

Krajní nouze neznamená nouzi v českých zemích, jak by dalo z Cimrmanova díla odvodit. Je jedním z paragrafů českého trestního zákoníku a říká, kdy trestný čin není trestným činem. V krajní nouzi páchá člověk trestný čin, když nemá jinou možnost odvrátit hrozbu. Třeba když vylomí dveře sousedova hořícího domu, vloupá se k němu, aby uhasil požár. Nesmí přitom ale způsobit stejnou nebo větší škodu, než by ona hrozba mohla sama způsobit. Pokud to dodrží, jeho čin není činem trestným. V případě námořníků byl vyměněn jeden život za životy tři, podmínky krajní nouze by tak byly patrně naplněny. Byla to volba etická? Netroufám si soudit a žádnému soudci nelze takový úkol závidět.

Nutná obrana

Podobné úvahy jako v případu lodi Mignonette musí právo řešit i dnes. Vzpomeňme například únos letadel v září 2011 a jejich použití k útoku na věže Světového obchodního centra. Je v případě takových únosů oprávněnou možností unesená letadla sestřelit? A co když nevíme jistě, zda se únosci letadlo chystají použít jako zbraň? Více na toto téma v chystaném pokračování cyklu slavných případů na téma nutná obrana. Stay tuned, folks!